http://www.michaltucnyrevivalplzen.cz
Tak a je to tady, v pátek jsme převzali trička která jsme pro vás nechali vyrobit. Jsou s novým logem ve třech barvách a několika velikostech, takže pokud budete mít zájem můžete si je u nás objednat na tel.:724172729 nebo na naší mailové adrese michaltucny.revivalplzen@seznam.cz. Cena triček je 190kč+poštovné a balné. Foto triček najdete v sekci Fotky
Rosťa Fišer
Letošní poslední vystoupení naší kapely připadlo celkem příhodně na Rikatádo Hudební klub Palmovka v naší stověžaté matičce Praze. A rozloučení to bylo opravdu stylové. Hráli jsme tu teprve podruhé, ale jak říká klasik naši Pražané nám opravdu rozumějí, protože bylo do posledního místečka vyprodáno a atmosféra jedním slovem skvělá. Samozřejmě přišlo mnoho našich kamarádů a přátel bez kterých už by tahle kapela ani nemohla fungovat. Nechci je tady všechny jmenovat, protože bych určitě na někoho zapomněl a to bych opravdu nerad. Zahráli jsme náš obvyklý čtyřhodinový set, plus vánoční bonus a před půlnocí se rozloučili se všemi návštěvníky i s naší kapelní sezónou v roce 2014, která byla opravdu pro většinu z nás nezapomenutelná. Všem našim kamarádům a fanouškům přeji za celou M.T.R.P. bohatého ježíška a pohodové svátky vánoční.
Pár fotek najdete v příslušné sekci.
Rosťa Fišer
Tuto neděli nás Vary přivítaly teplotou těsně nad bodem mrazu a odporným ledovým mrholením. Tušili jsme, že to zde bude jednoznačně nejextrémnější venkovní vystoupení letošního roku a tak jsme nasadili všemožné zimní doplňky. Někdo oblečení, někdo svařáky a jiný zase kořalky. Na jevišti byla sice jakási propanová topidla, ta ovšem zajišťovala spíše jen přehřátí zad a o to více byl patrný rozdíl na promrzlých prstech. Hráli jsme jednu hodinu a od samého startu se pod jevištěm vytvořil úžasný kotel lidiček, kterých sem dorazilo snad až k tisícovce. Pěší zóna byla beznadějně našlapaná a nezbylo tedy nic jiného než zatnout drkotající zuby a hrát. Zdá se, že ve Varech máme již jakýsi dámský fanklub. Ona taneční partička veselých kamarádek, která nám již v říjnu předváděla pod jevištěm svoje brilantní taneční kreace, se dokázala i tentokrát protlačit k boku jeviště a pár tanečků předvést. Atmosféra měla opravdu vánočního ducha a mírně oslovila i tradičně zatvrzelé odpůrce těchto dnů, ke kterým se též počítám. Za minutu šest jsme ukončili koncert a na jeviště pustili pana primátora s panem farářem, kteří se ujali slavnostního rozsvícení stromu. Při té příležitosti se podávala zdarma becherovka a primátorská polévka. Polévku jsem nestihnul.
Jarda L.
Tak tenhle projekt má na svědomí Jindra a měl to být pokus o vznik nové tradice v místě jeho bydliště.(Opravdu jen přeběhnout ulici v bačkorách). Minifestival nabídl rokycanským kromě nás ještě další dvě kapely a to folkový Apple Jardy Pertlíčka a bluegrassový Bodlák – Jindrovo paralelní uskupení. Jindru nelze asi podezřívat z úmyslu zahrát si toho večera na jednom místě za dvojitý honorář, spíše to byl docela promyšlený tah, tj. nabídnout publiku širší záběr společného žánru. Uvidíme, zda se náš počin zdařil, a zda bude po roce chtěno v této nové tradici dále pokračovat a rozvíjet ji.
Jarda L.
Chotěšovský „Nároďák“ všichni docela důvěrně známe a každý z nás tu v historii již v různých formacích někdy hrál. S naším novým projektem jsme sem ovšem tentokrát docestovali poprvé. Také víme, že ten barák skrývá nejrůznější záludnosti. Především je to akustický oříšek a zvukaři tu většinou nadávají po celou dobu vystoupení. Rekonstrukce elektroinstalace je pro majitele taktéž asi neřešitelný problém a jevištní jističe jsou zde čert ví proč dimenzovány nejspíš jen pro černé divadlo. Zapojit zvuk i světla najednou zde bývá kolisní a také jsme ten výpadek zažili. Naštěstí to bylo jen jednou a to ještě před začátkem. Další záludností v Chotěšově bývá nevyzpytatelnost počtu návštěvníků. Kupodivu všechny obavy postupně vyšuměly a večer se vcelku zdárně rozjel. Svátek Sv. Cecílie, který připadl na tento den, má pro mne osobně docela zvláštní význam a zpravidla si v tento den naliji paňáka. Souboj smyslu pro kolektivní zodpovědnost s dodržováním tradic skončil nakonec nerozhodně a tak si myslím, že vše napříč hrozbám dopadlo vcelku OK.
Jarda Lang
Asi po půl roce jsme si opět vyzkoušeli domácí scénu. Na místě jsme velmi rychle zjistili, že jsme si úplně odvykli na realizace vystoupení ve vlastní režii, tj. dorazit na místo konání včetně všeho nezbytného. Naštěstí bylo docela dost času a tak stačilo několik dodatečných jízd a navozili jsme do Kollárky veškeré pozapomenuté krámy. Všechny stoly měly rezervace, což se stává docela standardem. Zapláchl jsem s Jirkou ty knedlíky jednou tullamůrkou a šli jsme na to. Celý večer jsem si říkal, že do Varů už bych příště autem nejel. Ty knedlíky bez piva byla v podstatě tragédie.
Jarda Lang
Už jen název téhle akce ve mně předem vzbuzoval sympatická očekávání, ovšem realita toto dokonce bohatě předčila. Po provlhlé středě se počasí smilovalo a na sobotu nám do Varů nachystalo téměř dokonalý letní den. Tenhle super festík se letos konal teprve podruhé v nádherném prostředí karlovarského Becherplatzu. Kdo ho nezná, doporučuji navštívit minimálně alespoň na internetové virtuální prohlídce. Nabídka knedlíků všeho druhu byla naprosto impozantní a přílohy ve formě gulášů, ragů, zelíček a šípkových omáček prostě neměly chybu. Odehráli jsme v kuse hodinu a půl. Na place před stagem – pardon – před jevištěm to s námi celé odtancovala partička děvčat středního věku a skoro to vypadalo, že jsme se na tom nějak předem dohodli. Dámy měly country kostýmky a nejspíš na místo vyrazily cíleně. Závěr se nesl ve znamení bujarého společného pózování fotografům. Vyjímečně se tentokrát v hledáčcích aparátů objevila kapela celá. Rychle jsme sbalili a vyrazili směr Plzeň, kde nás čekala další štace s nacpanými břichy od špekových a karlovarských knedlíků.
Úžasný areál Krasíkovského dvora velmi důvěrně známe a velmi rádi jsme na tuto trochu privátní akci proto kývli bez ohledu na její mírně politické pozadí. Dlužno říci, že v tomto pozdním sychravém termínu se do provlhlé krasíkovské stodoly natlačily asi tři stovky lidiček reprezentujících soudobý „výkvět a naději“ na obnovu českého venkova. Večírek to byl po celou dobu velmi rozjásaný a při sledování delegátů, kterak se neustále tlačili u nálevních pultů, mne napadalo, jak ta plánovaná konference druhý den dopoledne bude asi vypadat. No, konečně nebyla to naše starost. Hráli jsme asi do půl jedné v noci a díky únavě ze studeného odchovu jsem byl docela rád, že na druhý den jsem si avízoval volno.
Tak tahle vesnička je mi něčím podezřelá. Už loni jsem se divil, jak je to vše tady nesmírně krásné a upravené. Kam se oko podívá – všude lad, harmonie, pořádek a nikde ten typicky český bordel. Místo zarostlého rybníku s žabincem je na návsi upravené jezírko s průhlednou vodou, kde se dají pozorovat plovoucí ryby. Lidé mají na tvářích úsměvy a na tělech trika s nápisem „Vesnice roku“. Nijak nás tedy už ani nepřekvapilo, že obec investovala tři čtvrti milionu do skvělého mobilního jeviště, jehož rozměry naprosto přebily všechny naše dopolední skepse. Odpoledne to bylo celkově velmi vydařené. Hráli jsme pro poslech účastníků jakési zdejší tradiční turistické akce. Ti lidé měli za sebou výšlapy v délce počítaných na desítky kilometrů a přesto byli na závěrečnou veselici ještě stále nadmíru ve formě. Myslím, že turistické procházky jsou skvělá věc a že Vojta by s tím měl taky už konečně začít a nahradit tím některé jiné svoje méně zdraví prospěšné aktivity. Odehráli jsme v tomto krásném prostředí a úžasném počasí ke spokojenosti všech celé čtyři hodiny. Kostelec má jinak pro nás ještě jeden příznačný význam. Dá se říci, že zde jsme uskutečnili v loňském roce naše první oficiální vystoupení na veřejnosti.
Jarda Lang
Do Slavkova jsem kdysi jezdil asi deset let. To jsem nezapomněl říci Vojtovi a Jindrovi, které jsem vyfasoval do auta s tím, že Vojtovo navigační rady nebudu potřebovat. Ouha, v Bečově jsem zabočil o jednu odbočku dříve a bylo to. Celkem jsme si zajeli asi dvacet km. Tyhle logistické skopičiny se začínají stávat kapelním folklórem a všichni se náramně baví tím, kdy kde někdo zakufruje, zapomene doma nějaký nástroj nebo kolik já po odehrání zapomenu na místě stojánků. Slavkov byl ale jinak bezva. Skvělé jeviště, skvělá atmosféra, počasí – prostě pohoda. Snad jen postupem času v druhé polovině našeho vystoupení už bylo znát, že jsme přeci jen trochu v kopcích a večerní chlad nám připomněl, že tohle je jedno z posledních letošních her pod širým nebem.
Jarda Lang
Z Kladna jsme se vrátili docela pozdě v noci a na regeneraci před další štací tak zbylo jen pár hodin. Brzy odpoledne jsme již zahajovali dobřanské pivní radovánky na místním náměstí. Jeviště mělo oproti pátku grandiózní rozměry. Bohužel asi půl hodiny před naším příjezdem stačil na Dobřany spadnout solidní přívalák a tak se z plátěného stropu postavené scény stala docela záludná past. Strop jeviště stačil zachytit asi tak dva hektolitry dešťové vody a v příhodném okamžiku stačil jen silnější poryv větru a Míra s Jindrou včetně jejich pracovišť dostaly naprosto přesně mířené a nečekané sprchy. V tom polosuchu a polomokru jsme odehráli asi dvě hodiny za vcelku nadšeného zájmu místních návštěvníků a potažmo i některých přespolních.
Kladenský Dřevák už máme tak nějak secvičený. Tedy s ohledem na umístění v prostoru jeviště. Je pro nás extrémně malé, nicméně víme o jednom ještě výrazně menším. Na druhou stranu do Kladna se vždycky moc těšíme, protože zde pokaždé nalezneme společnost milých a vstřícných lidiček. Nejinak tomu bylo i tento pátek. Děkujeme za vždy úžasné přijetí.
Přátelé, omlouváme se , ale vystoupení v Plzni Bukovci se ruší. Nějak nám ten konec léta nepřeje. Tak že v sobotu na Dobřanský Beerfest. Hrajeme od 14.00
Díky Rosťa
Zdá se, že tento rok tak nějak zkoušíme nejrůznější formáty akcí. Na rozdíl od minulé soboty před tisíci diváků jsme si tentokrát vyzkoušeli naprosto miniaturní prostředí útulné chotěšovské hospůdky pro naprosto limitní počet návštěvníků, kteří se do tohoto prostoru dokázali vměstnat. Taktéž pro nás zbyly asi jen tři čtvereční metry, což je pro osmičlennou bandu s bicími docela honička. Nějak jsme se tam ale nakonec dokázali poskládat. Dalo by se říci, že tak jak byl zhuštěný prostor, stejně tak byla chvílemi zhuštěná i nálada všech do sebe neustále strkajících promotérů. Kupodivu Rosťovi se tam poměrně líbilo. Všichni se ovšem už těšíme na příští týden do Kladna, kde budeme mít minimálně o jeden metr navíc.
Jarda Lang
Pozvání na tuto akci nás určitě překvapilo a zároveň velmi potěšilo. Dá se s jistotou říci, že se jedná o jeden z největších žánrových festivalů v republice a program bývá sestaven opravdu z toho nejlepšího, co tahle země nabízí. Kdosi z nás prohlásil: „Tak pánové – tohle je opravdu už první liga“. Po roce a půl našeho společného snažení jsme se tedy vypravili na tenhle cirkus a každý z nás měl nepochybně značný respekt z osobností, které jsme potkávali ve VIP zóně festivalového areálu. Naší ústřední myšlenkou celého sobotního odpoledne nejspíš bylo nepřehnat to se záludností místního ležáku značky Regent a soustředit se na společný výkon. Areál tohoto festivalu je zasazen do úžasné přírody. Nakloněná louka rámovaná lesy pojme hravě tisíce návštěvníků. Snažil jsem se od pořadatelů zjistit nějaké přesnější číslo, ale dostával jsem nejrůznější informace nejčastěji mezi čtyřmi až šesti tisíci. Bohužel páteční deště vykonaly své a tak v sobotu i napříč slunečnému počasí byla většina areálu už proměněna v jedno velké bahniště, ve kterém jsme všichni po chvíli váhání stejně jako ostatní rezignovaně čvachtali sem a tam. Start jsme měli stanoven na 18:30. Pořadatelé ovšem vyšetřili v programu pár minut a pokyn ke startu přišel o něco dříve přesně v okamžiku, kdy Pája testoval jednu z mobilních buněk firmy Toi-Toi. Pár tisíc lidí si tak chvilku muselo počkat a následný Pájův příchod na scénu sklidil obrovský aplaus. Díky předčasnému startu jsme asi měli nejdelší výstup v rámci celého festivalu vůbec a od prvého okamžiku bylo jasné, že tohle lidi berou. Autenticita, o kterou se snažíme, opět vykonala své a na tvářích posluchačů jsme opět mohli číst ten užasle překvapený výraz. Širák byl nepochybně jedním z našich dosavadních milníků a nejspíš nám hodně pomohl dostat se do širšího povědomí na celostátní úrovni.
Na fotky se můžete podívat v příslušné sekci.
Jarda Lang
Přátelé je mi to moc líto, ale dnešní vystoupení v Praze na Vinohradech pořadatel z důvodu špatného počasí zrušil. Všem co se chystali i v tak nepříznivém počasí přijít se moc omlouváme.
Rosťa Fišer
Po delší době jsme vyrazili do terénu z vlastním ozvučením. Asi jsme to trochu podcenili, když jsme na venkovní akci vzali jen dva třípásmové kompakty. Zvuk sice nebyl špatný, ale účinný záběr byl pouze tak do vzdálenosti 15 metrů od jeviště. Tam ovšem teprve začínala první řada stolů s návštěvníky a zvuk v tomto vzdálenějším pásmu už tropil menší neplechy. Pro mne to byl ukrutný večer, neboť dvě hodiny před začátkem jsem si keramickým nožem pořezal palec a ukazováček levé ruky. Krvácení se nedařilo zastavit a krk kytary jsem tak oboustranně barvil na červeno. Na konci večera to pode mnou vypadalo jako v Bejrútu. Navíc jsme zde nehráli jen koncertní blok nýbrž celé čtyři hodiny a tak jsem se moc těšil, až tohle skončí. V Nadrybech ovšem na druhou stranu bylo moc hezky, spousta vstřícných a milých lidí a večer to byl jinak i napříč nechtěnému dešti docela příjemný.
16.8. Chotěšov
Na rozdíl od pátku nás na chotěšovském hřišti čekal profi zvuk a zdálo se, že vše proběhne bez problémů. Start byl avízován na sedmou hodinu. Moje ruka už sice nekrvácela, ale dotyk rozšklebeného palce na kytaře bolel možná víc než den před tím. Doposud jsme celé léto měli s výjimkou Bělé nad Radbuzou docela štěstí na slušné počasí, ale tenhle víkend si počasí vybralo řádně svoji daň. Notný slejvák nás všechny spláchl asi dvacet minut před začátkem, tedy přesně v okamžiku, kdy místní potenciální návštěvníci zvažovali, zda se na naši show vypravit nebo zůstat doma u televizní zábavy. Přívalák to byl vážně slušnej a to včetně krup. Aparatura to částečně zase schytala, nicméně jak rychle to přišlo, tak rychle to zas odešlo. Když se odstranily škody a vysušilo, co se dalo, konečně jsme nazvučili a začali se zpožděním hrát otužilým skalním příznivcům. Večer se docela pěkně rozjel a myslím, že ti co přišli, vůbec nelitovali.
Jarda Lang
S lítostí musím oznámit všem kteří se na Šeříkovku a do Blatnice těšili, že jsou akce pořadatelem zrušeny. A ač jsme se v Blatnici snažili převzít pořádání akce do své režie, byli nám dány takové podmínky které bohužel nejsme schopni splnit. Nejbližší vystoupení se koná již tento pátek v Nadrybech od 19.00 a v sobotu v Chotěšově na hřišti také od 19.00. Děkujeme za pochopení.
Rosťa Fišer
Pan starosta z této obce v překrásném prostředí severního Plzeňska měl na tuto sobotu docela zajímavý nápad. Na tento termín pozval na místní letní veselici hned tři revivalové kapely najednou. Vedle nás se tedy na jevišti tohoto večera ještě objevily formace, které připomněly návštěvníkům další dvě hudební legendy a to Olympic a Queen. Dramaturgický záměr pana starosty nabídnout publiku širší žánrový záběr myslím ke všeobecné spokojenosti beze zbytku vyšel. Žihle má velmi útulné a krásně upravené odpočinkové místo v areálu koupaliště. Na místě nás přivítala neodolatelná vůně klobás a pečeného masa. Napadá mne, kolik asi těch klobás ta naše banda za sezónu spotřebuje. Start jsme měli dohodnutý jako první na osmou hodinu. Docela jsme si užívali ten luxus hrát jako první a tedy si vše v klidu a bez problémů připravit a nazvučit. Odehráli jsme náš standardní blok a rozhodli se na místě zůstat. Myslím, že jsme všichni byli docela zvědaví na kluky z Queenie a také, že jsme dobře udělali. Olympic zahrál vcelku pěkně, ale Queenie uzavřeli tenhle večer absolutní energetickou smrští. Ta parta je prostě skvělá. Myslím, že tahle pestrá hudební paleta lidičky v žihelském údolí dokonale pobavila.
Jarda Lang
Poslední dobou cestujeme od jedné hranice ke druhé. Jestliže jsme minulou sobotu navštívili tu polskou, tentokrát jsme si to namířili k hranici s Bavorskem. Tohle naštěstí nebyla taková dálka a tak nás snad ani nemuselo tolik mrzet, jak si s námi zažertovalo počasí. Do Bělé jsme docestovali kolem sedmé a stihli ještě shlédnout celé vystoupení hradecké Lokálky v rámci místního sympatického festiválku Country na mostě. Kluci z Lokálky si postěžovali na náročnost cestování napříč republikou v těchto tropických vedrech, ale zároveň ocenili onen fakt, že tyto menší akce se stále dějí a že to snad s tou českou kotlinou nemusí dopadnout tak špatně, dokud se budou neustále nacházet takoví nadšenci, kteří se budou zasazovat o to, aby kultura si našla svoji cestu i do těch nejvzdálenějších míst téhle krásně země. Lokálka měla úspěch a své přídavky začala hrát již v situaci, kdy od západu se začala obloha nebezpečně zatahovat. Když jsme začali stěhovat aparaturu na jeviště, bylo již nad námi podezřele černo-fialové nebe a všichni ptáci jako na povel utichli. První tóny jsme spustili již do naprosté tmy a bylo tedy celkem fajn, že na jevišti se spustil do té chvíle zatím nevyužitý světelný park. No, co bych povídal – stihli jsme zahrát jen čtyři kousky a pak přišel elent, který jsme letos ještě nezažili. Hromy, blesky a proudy vody. Vše se valilo ze všech stran. Bylo vcelku jedno kdo kde stojí, voda se na jeviště drala ze všech směrů. Reflektory pod napětím vypadaly jako futuristické sprchy a každý z nás se snažil uchránit svoje fidlátka, jak to jen šlo. Zvukařům nateklo do mixpultu, koncové zesilovače dostaly také svoje a tím pádem bylo úplně vymalováno. Letos jsme tedy při open-air hraní snad zažili již všechny nevyzpytatelné rozmary počasí. Od téměř mrazíků na počátku května, přes letní tropy až k tomuto výplachu. V závěru večera jsme se alespoň pokusili improvizovaně v protilehlém stanu pro diváky předvést malou akustickou náplast. Škoda – v Bělé bylo jinak moc hezky.
Jarda Lang
Výlet do východních Čech jsme asi všichni tak trochu brali jako jeden z důležitých milníků naší dosavadní snahy. Měli jsme tu čest uzavírat tento festival, kdy těsně před námi byla ta pomyslná laťka díky legendám zdvihnuta opravdu velmi vysoko. Kemp Vochtánka u východočeské obce Potštejn je opravdu nádherná záležitost. Na rozlehlé louce vklíněné v podhradí na břehu Orlice jsme získali azyl ve vyhrazeném prostoru pro členy fanklubu Tomáše Linky. Společné kempování ve stanech připomínalo sice trochu časy dovolených z dob reálného socialismu, ale díky improvizované slovenské ambasádě s asi 60 litry slivovice získala celá situace docela zajímavý rozměr. Kluci z Půchova jen tak nenechali kolem bez panáka nikoho projít. Jelikož jsem měl stan přímo naproti, rychle jsem pochopil, že ve stanu se nemohu zdržovat a v nutném případě se tam musím jen nějak proplížit. Na místo celá kapela docestovala samostatně porůznu v rozmezí od čtvrtka do soboty. Jelikož to celé bylo takové velké muzikantské setkání, absolvovali jsme již v pátek obrovské společné session, kde snad hrálo nejméně třicet lidí. Samotný festival začal v sobotu odpoledne soutěží asi pěti kapel o sud piva. Stihli jsme shlédnout jen menší část neboť náš dramaturgický plán nám diktoval odjet na 40 km vzdálený festival Kovárnafest v Českých Petrovicích, kde jsme měli navíc dohodnuté hodinové vystoupení. Tento menší festival jsme vzali jako menší rozcvičku na večer. Petrovice téměř na polské hranici nás překvapily krásným prostředím a fantastickými lidmi. Po menším zdržení jsme odehráli náš blok a omezili přídavky na minimum. Všichni jsme chvátali zpět na Vochtánku, kde měl začít večerní cirkus. Od osmi startoval hlavní program Tomáše Linky s kapelou Přímá linka, kde jako special guest vystoupil Pepa Vojtek, frontman kapely Kabát. Dlužno říci, že tenhle tahoun přilákal do této lokality tolik návštěvníků, že náš návrat zpět na místo byl docela komplikovaný. Naštěstí jsme si užívali VIP výhod a tak jsme se nakonec přes davy lidí a aut dostali úspěšně zpět na místo. Údolí kempu praskalo ve švech. Na místě bylo kolem dvou tisíc návštěvníků. Tomáš s Pepou nám bohužel vyzobali některé silné pecky z playlistu, nicméně rádi jsme si tohle show v jejich podání poslechli. My sami jsme se na scénu dostali něco po jedenácté. Vyzobaný playlist jsme přeskupili do úderné podoby a odstartovali naši show v rockovějším stylu. Od prvého okamžiku bylo jasné, že tohle lidi berou. Pod jevištěm vznikl kotel a my sypali jednu pecku za druhou. Celé to bylo nesmírně emotivní. Na místě byli přítomni Michalovo souputníci a přímo pod jevištěm Bára Linková se neubránila slzám a gestům směřujícím k nebi. Rosťa opět působil jako zjevení a myslím, že jsme společně vytvořili dokonalou iluzi o přenesení v čase. Počet přídavků již nedokáži spočítat. Myslím, že ta naše parta v tom náročném srovnání docela obstála.
Foto v příslušné sekci.
Jarda Lang
Tenhle víkend pro nás začal tropickým pátkem v oblíbeném plzeňském letovisku Boleveckého rybníka. Na asi již pátý ročník akce s názvem „Bolevecké plážohraní“ jsme se docela těšili neboť téměř přímořská atmosféra skvěle upravených pláží zásluhou jistého pana Frydrína nabízí opravdu příjemný relax. Na Boleváku nás čekala velmi kvalitní scéna opět se zvukem Ondry Chlada a tak bylo se na co těšit. Na místo jsme docestovali porůznu každý dle svých časových pátečních možností. Kdo měl štěstí, stíhal předem koupání, ostatní bohužel lezli v třicetistupňovém vedru na jeviště a na koupání měli jen vlastní pot. Naštěstí během hry konečně zapadlo slunce a na jeviště chvílemi zavál osvěžující vánek z hladiny rybníka. Největším zážitkem večera byly pro nás asi Vojtovo kraťasy a bílé ponožky. Hrálo se nám velmi dobře snad díky křišťálovému ozvučení a kouzlu samotného večera. Celé vystoupení se nám protáhlo díky přídavkům asi o půl hodiny. Jak říkal náš příznivec Venca Příhoda, tohle prý ještě neviděl ani u Tomáše Linky.
19.7. Folmava - JSDH
Ani v sobotu nepolevily tropy a telefonát do místa podvečerního hraní nám úsměv nevykouzlil. První zvukařský sled tam již odpoledne stavěl vercajk a po hodině výkonu prý byli oba téměř již na koronárku. Na místo jsme dorazili asi v pět a bylo nám okamžitě vše jasné. Místní hasiči sice postavili z neomezeného rozpočtu úžasnou scénu pro hudební radovánky, bohužel však jihozápadní stěny napevno zakryly polyuretanovými deskami, které v tomto počasí počaly fungovat jako gigantická akumulační kamna. Plechová střecha jen celou situaci podtrhovala. S láskou jsme vzpomínali na květnové oslavy, kdy jsme v 5 stupních nad nulou ladili namrzlé struny. Folmava byla naprosto opačný extrém. Nečekali jsme zde příliš početnou návštěvnost, nicméně byli jsme v tomto ohledu příjemně překvapeni. Navzdory podmínkám jsme celé vystoupení odehráli vcelku v pohodě. Jen nás trochu zaskočil požadavek na prodloužení původně dohodnutého času 4 hodin. Místo do deseti jsme nakonec hráli asi do půl dvanácté. Vesnice asi s nejbohatším rozpočtem v Čechách – údajně ve stejné výši jako samotné Domažlice - neměla žádný problém zaplatit jakékoli prodloužení pro pobavení svých rozjetých spoluobčanů a tak nám nezbylo nic jiného, než si tu saunu opravdu pořádně vychutnat až do konce. Akce to v podstatě nakonec byla povedená, jen z pohledu abstinujícího řidiče musím říci že poněkud dlouhá.
Jarda Lang
LIPOVÁ - Na tuto sobotu jsme měli opět sjednaná dvě vystoupení na místech vzdálených od sebe 80 km. Pomalu si zvykáme na ty zrychlené přesuny, přestože je na místě jistá nervozita, zda stačíme celý ten náš cirkus sbalit, přesunout a znovu postavit na jiném místě obzvlášť v takovémto případě, kdy na takto vzdálenou trasu máme k dispozici jen dvě hodiny. No, rovnou říkám, že se to znovu povedlo a to i za situace, kdy náš kapelmajstr a Michalův dvojník byl přinucen v první lokalitě pózovat skupinovému fotografování s nadšenými fanoušky více než je zvykem. Do party se konečně vrátil zraněný Jindra a přestože u hraní musel ještě celou dobu sedět, byli jsme schopni odehrát všechny věci bez kompromisů. Odpolední hra v Lipové byla po všech stránkách příjemná záležitost. Tato akce měla podtext „Farmářské trhy“ a tak nás na místě uvítala spousta stánků s nepřeberným množstvím nejrůznějších laskomin. Bohužel pro nás nebyl čas na podrobnější průzkum. Stihli jsme zjistit jen to, kde a jaké pivo se tu čepuje a museli se věnovat hře. Naštěstí pořadatelé akci nepodcenili a tak nás čekala docela odpovídající scéna pro náš početný spolek a pan zvukař byl opravdový mistr. Před jevištěm stály dvě hory beden značky Dynacord Forum Line a zvuk byl skutečně luxusní. Zahráli jsme tři asi hodinové bloky a přídavky jsme s ohledem na přesun omezili na minimum.
ABERTAMY – Naštěstí se u Chebu najede na dálnici a nechá se dojet velmi rychle až do Ostrova n. Ohří. Také Vojta „neřidič“ tentokrát nikoho nenavigoval a tak byl celý přesun zvládnut na jedničku. Abertamy leží opravdu až na vrcholku těch kopců a měli jsme tedy trochu obavu, zda s ohledem na skličující předpovědi počasí nás na místě nezastihne nějaká slota. Měli jsme ale štěstí i v tomto ohledu. Na kopcích bylo sice trochu chladněji, ale stále slunečno. Na místě nás uvítala masívní dřevěná a neuvěřitelně prostorná scéna, kde již pracoval náš první zvukařský sled, který sem dorazil v odpoledním předstihu. I tato druhá akce byla zvučena značkou Dynacord tentokrát Chorus Line. Lidé v Abertamech byli naprosto fantastičtí a vstřícní. Celý večer měl nádhernou atmosféru a tak nám ani nepřišlo, že dohromady jsme za tento den odehráli něco přes sedm hodin. Na konci večera jsme během balení ještě stihli chvílemi diskutovat u místního baru a tak snad díky tomu si vlastně ani pořádně nepamatuji na cestu zpět. Před domem mne probudili asi ve tři ráno. Vcelku vydařená akce.
Jarda Lang
HEŘMANOVA HUŤ. Tahle sobota byla pro nás ve znamení zrychlených přesunů, neboť jsme měli před sebou opět sjednaná dvě vystoupení na jeden den. Start se odehrával brzy odpoledne v Heřmanově Huti na tradičním festivalu Muzikantský heřmánek, který má pro nás trochu symbolický význam. Přesně před rokem jsme totiž na tomto místě uskutečnili naše historické první vystoupení před veřejností. Asi to byla pro každého z nás trochu příležitost k zamyšlení, co jsme za ten rok zvládli a jak se ten náš countryový vlak příjemně rozjíždí. Po tom roce dření ve zkušebně se nám daří dostávat se na jeviště společně s opravdovými špičkami české country a potkávat se s lidmi, jejichž jména budí značný respekt. Vzpomněli jsme také na Jindru, který stále ještě se sádrou do půli stehna na nás doma vzpomíná a tohle vše ho nejspíš nesmírně mrzí. Samotný náš koncert už nesl známky jisté rutiny tak, jak si začínáme na sebe postupně zvykat a kapela je kšeft od kšeftu vyhranější. Nebýt menší kolize s Mírovo kapodastrem ustáli bychom tenhle výstup bez ztráty kytičky, ale jak Rosťa v takových případech říká – alespoň ti lidé vidí, že to není „žádnej playback“. Myslím ale, že to stejně docela hrálo jako o život. Po nás nastupoval Wabi Daněk s Dvořáčkem. Ten byl z našeho cirkusu úplně nadšenej a euforicky mi sdělil tím brněnským hantecem: “Ty vole – to má koule, vy máte kurňa chlapi našlápnuto“ – no, od takového muzikanta se to poslouchá fakt příjemně.
NOVÁ VES U NEPOMUKU. Z Heřmánku jsme vyrazili k další štaci opět rozděleni do třech sledů. Míra L. měl nějaký smolný den, takže cestou mu ještě odešlo auto v místech, kde jsem já před rokem podobně hodinu před vystoupením uvařil motor. Naštěstí jsme s Rosťou jeli za ním a tak jsme operativně odtáhli auto do Dobřan a v rámci logistického nácviku zapojili Jirku do řešení vzniklé situace. Letošní asi již pátý ročník Sandálu byl mírně ovlivněn tím, že starosta vdával dceru a polovina vesnice šla zkrátka na svatbu a tak to prý na návštěvnosti bylo trochu znát. Koncert jsme odehráli bez problémů a poměrně rychle vše sbalili, neboť jsme měli nutkání vrátit se zpět na Heřmánek a užít si tam zbytek té skvělé atmosféry. Tak se také stalo.
Jarda Lang
Na tuhle akci jsme se fakt docela těšili. V naší poměrně krátké historii to byl první hudební počin za hranicemi vlasti, i když tahle cizina vlastně není až tak úplně neznámou a cizí krajinou. Nicméně vůbec jsme netušili, do čeho jdeme a co můžeme očekávat. Realita ovšem nakonec předčila všechny naše případné pochybnosti. Tenhle výlet započal v sobotu v šest ráno. Celkem jsme použili opět tři auta a startovní kafe jsme dali na benzínce u Rokycan. Nejhorší zážitek snad byla následná cesta po D1. Každou chvíli jsme pociťovali, že v téhle zemi byly rozkradeny miliardy, které měly být vynaloženy do údržby silnic a dálnic. Slovensko nás pak nesmírně překvapilo naopak dokonalou kvalitativní změnou silničního povrchu, investicemi do příjemných odpočívadel a celkové atmosféry vůbec. Na místo jsme dorazili s dostatečným předstihem. S ohledem na tropická vedra z nás pot jen lil, moc rádi jsme proto využili VIP servisu. Na scénu jsme napochodovali v sedm. Zvukař byl naprosto špičkový a tak jsme si na jevišti užívali perfektní sound. Od první skladby jsme jen žasli a žasli, publikum před námi si většinu písní odzpívalo s námi. Zastyděl jsem se, když jsem si uvědomil, že já bych to nedokázal. Asi bych si ty texty měl někdy alespoň přečíst. Konec koncertu vážně končil „standing ovation“ v diváckých řadách a následným focením s fanoušky. Jeden pár tam prý speciálně na nás docestoval až z Bratislavy. Vybavuji si, že jsem na požádání věnoval autogram fixem na čísi ruku. Michal bezpochyby, jak se neustále přesvědčujeme, zanechal silnou stopu opravdu nejen v Čechách. Naše euforická parta následně ochutnala všechny lákavé zdejší laskominy. Vedle perkeltu a maďarských klobás v nás zanechala nejsilnější dojem zdejší vynikající kapustnica. Známe to jako zelňačka, ale tohle fakt nemělo chybu. Při zpáteční noční cestě jsme v autě vedli úžasnou diskusi částečně kulinářskou a částečně jazykovědnou. Kapusta, kel a zelí bylo už na nás po té únavě moc, abychom se v tom nějak zorientovali. Vybavuji si jen Vojtovo závěrečnou hlášku: „Já nechápu, proč ti Slováci říkají kapustě zelí“ Do Plzně jsme přijeli opět v šest ráno. Úžasných 24 hodin….
Jarda Lang
Na tuto sobotu jsme měli opět sjednaný jeden dvoják, tj. dvě vystoupení v jednom dni v lokalitách vzdálených od sebe asi 40 km. Na přejezd jsme měli zhruba tři hodiny, což se zpočátku zdálo na základě našich zkušeností jako bohatě postačující. Minifestiválek v překrásném prostředí kempu v Račicích na břehu Berounky měl úžasnou atmosféru. Dramaturgicky jsme tam sedli asi jako ta pověstná p…. na hrnec. Všímáme si toho již delší dobu. Tahle muzika prostě oslovuje každého napříč generacemi a napříč zeměpisnými šířkami. Nějak nás v závěru posluchači nechtěli pustit z jeviště a tak až na zásah moderátora, že jde přeci jen o festival a je třeba dát prostor dalším účinkujícím, jsme mohli sbalit nástroje a vyrazit ke druhé štaci.
LHOTKA u Hořovic – společně s kapelou Tři sestry revival Banditos
S ohledem na nadměrný počet muzikantů v naší partě používáme pro logistiku minimálně tři auta. Těch 40 km by se nejspíš nechalo zvládnout v pohodě za tři čtvrtě hodiny. Nesmíte si ovšem do auta posadit navigátora, který je víceméně místní a všechno tady zná a všude tady už hrál. No, dvě auta dorazili na místo celkem v pohodě a s bohatým předstihem. Po osmé hodině až pak docestoval Míra B. vedený Vojtou a ve tvářích měli výrazy westernových pistolníků při finálním duelu. Po cestě mimo jiné totiž navštívili Beroun, Zdice, Hořovice. Projížděli se po dálnici sem a tam a tropili různé další logistické skopičiny. Naštěstí o nic nešlo, neboť začátek akce se mírně protáhl kvůli stavbě monstrózního ozvučovacího zařízení. Z areálu na jednom z brdských kopců se tak nesl neskutečný rachot s výkonem 20.000 wattů. Na místě jsme zažili perfektní servis s vlastní šatnou, studeným bufetem a otevřeným účtem u všech stánků. Multigenerační kouzlo naší muziky opět zafungovalo a tak jsme docela žasli nad tím, jak vlasatí „rockeři“ se pod jevištěm svíjí v tanečním transu. Navázali jsme docela fajn družbu s kluky ze Tří sester. Jen Zdenda se divil, že jsou to chlapi. Pořád čekal, že tam budou hrát nějaké tři holky.
Jarda Lang
Rikatádo(Hudební klub Palmovka) byla velká výzva. Mě osobně trochu děsila a zároveň mě vzrušovala, protože ať si kdo chce co chce říká, ať si mamka slzy utírá, Praha je prostě Praha. Na akci jsem vyrazil opravdu brzy. Protože v současnosti pracovně dlím v Praze, neměl jsem důvod vracet se do Plzně a tak jsem do „Rika“ dorazil už v půl páté. Jako první odpolední host jsem si mohl v klidu obhlédnout terén a ochutnat pár nepasterizovaných Gambrinusů. Ač prázdný lokál, tak večer sliboval slušnou návštěvu, neb skoro na každém stole byla rezervačka. Opravdu zatím nejmenší pódium, na kterém jsme doposud vystupovali. Byl jsem zvědav co tomu řekne zbytek kapely. Ten se dostavil před sedmou a ihned se pustil do přípravy na večerní vystoupení. Klub se zaplnil ještě před začátkem vystoupení a tak jsme měli od začátku velice příjemnou diváckou kulisu. Jak jsem předpokládal, na pódium jsme se opravdu nevešli a tak jsme já, Pája a Míra stáli pod ním mezi tanečníky. Zvláště ke konci to bylo opravdu divoké, protože někteří tanečníci to opravdu rozjeli a my jsme jen tak tak stačili uhýbat. Jen konec musíme příště doladit tak, aby to vyšlo s odjíždějícím posledním metrem.
Moc hezký večer a doufám, že si ho na podzim budeme moci opět zopakovat.
LITEŇFEST to byla úplně jiná akce. Náš první letošní open festival se nesl v duchu dobré nálady, krásného počasí a výborné muziky. Je pravda, že ne vše bývá vždy zalité sluncem, zvláště když mi ve středu zavolal Jindra (housle, mandolína), že (s šikovností sobě vlastní) uklouzl na schodech a natrhl si Achilovku. Tím pádem má nohu v sádře o neschopnosti vystupovat ani nemluvě. Naštěstí byla vždy Plzeň plná výborných muzikantů a tak jsme v krátké době sehnali náhradu. Tím, kdo nám vytrhl trn z paty, nebyl nikdo jiný než dlouholetý bard Plzeňské country scény a americkými country cluby ošlehaný Zdenda „Hudeček“ Konečný. Musím říct, že to byla volba opravdu šťastná. Předpověď počasí se meteorologům opět povedla, protože jen co jsme do Litně dorazili, dorazila i avizovaná bouřka. Naštěstí jarní bouřka netrvá nikdy moc dlouho a po ní opět nastoupilo krásné slunečné počasí, které si tento sympatický festival určitě zaslouží. Bylo pravidlo, že každá kapela měla vyhrazenu jednu hodinu a to i se zvučením. Měli jsme proto oprávněný strach, že si nejspíše asi moc nezahrajem, protože než to stačíme postavit a nazvučit, tak nám zbude čas tak akorát na tři písničky. Naštěstí pořadatelé nám udělili výjimku a tak jsme mohli odehrát celý playlist.
Závěrem bych chtěl podotknout, že určitě neudělali chybu všichni Ti, kteří přišli si poslechnout dobrou muziku a nezůstali u televize s tím naším slavným hokejem. Také bych chtěl poděkovat všem, kteří se o festival v Litni starají, za výborný servis a popřát jim hodně úspěchů i v dalších ročnících.
Rosťa Fišer
První květnový víkend byl pro naši kapelu v mnohém směru historický a fyzicky i psychicky náročný. Prostě nás vyzkoušel v každém směru. Za padesát hodin jsme odehráli šest vystoupení. Pět venku při průměrné teplotě 9°C a jedno 4hodinové v klubu. Celkem jsme odehráli za víkend 11 hodin programu, což jak doufám nebudeme hned tak muset opakovat. Co bylo skvělé jsou lidi, kteří i v takové zimě si udělali čas a přišli si nás poslechnout. Také jsem během těchto málo dní rozjednal dalších 10 vystoupení, takže se nemusíte bát, že by jste neměli kam na nás přijít .
Opravdu, líčit vám každé vystoupení zvlášť by bylo opakování stejných frází a tím bych vás nerad zatěžoval. Navíc se mi to všechno tak trochu slévá dohromady a proto můžu říct jen jedno. I přes tu hroznou zimu, moc hezkej víkend. Musíme poděkovat všem pořadatelům a pánům zvukařům, bez kterých by takovéto akce nemohli nikdy vzniknout.
Také se nám urodila nějaká videa a fotografie. K nahlédnutí v příslušných sekcích.
Příště nás čeká Rikatádo. Vyhlášený to hudební klub PALMOVKA v Praze Libni, do kterého vás 16.5. v pátek srdečně zveme.
Rosťa Fišer
Na společné vystoupení se skupinou Bábydou jsem se moc těšil, už proto, že kluky znám dlouho a odbyl jsem si u nich první krůčky na pódiových prknech. V hudebním clubu "U Čoudy" ve Starém Plzenci jsme se sešli podle dohody v 18.00 hodin s tím, že zvuk již bude připraven a my se jen připojíme a rychle nazvučíme, abychom nedělali kravál až začnou chodit lidi. Je už asi tradicí, že tohle nikdy nevyjde a my se tomu budeme znovu a znovu divit. Bohužel pan zvukař neměl asi svůj den a jeho aparát jakbysmet. Naštěstí začátek jsme stihli i když naše odposlechy si co chvíli dělaly co chtěly. Lidí přišlo dost a tak jsme od začátku měli pro koho hrát. Dokonce jsem v průběhu našeho vystoupení zjistil, že umím zpívat jakýkoli text na jakoukoli melodii. Stalo se totiž to, že si do seznamu skladeb, které ten večer hrajeme, píši i první slova písní, abych pak nemusel vzpomínat, jak která začíná a přitom jsem si je „trochu“ prohodil. Co naplat, tohleto se dlouho vydržet nedá a já musel po pár taktech s pravdou ven. Naštěstí obecenstvo, které chodí na Country je to nejtolerantnější ze všech a my jsme mohli s úměvem na rtu pokračovat dál. Naše vystoupení jsme zakončili po desáté hodině, rychle zabalili, aby mohli nastoupit domácí Bábydou . Hezký večer to byl a já doufám, že jsme ve Starém Plzenci nebyli naposledy. Také ještě jednou moc díky klukům z Bábydou ,za to, že nás pozvali.
V Kameňáku na hřišti, tak to je vždy velká pohodovka. Kluci si vezmou jen to nejnutnější, včetně bubeníka, kterej si pořídil takovou tu škatuli (cajón), na kterou si sedne a mlátí do ní hlava nehlava. Jen chudák Vojta táhl celou steelku, řka, že kapesní ještě nikdo nevymyslel. Co dodat „Pivo skvělý, lidi skvělí, guláš skvělej“, prostě Velikonoční neděle jak vyšitá.
Příště nás čeká opravdu velké sousto. Pět vystoupení během jednoho víkendu. Také bychom tomu mohli říkat "Plzeňský víkend", protože hrajeme v Plzni každý den. Bližší informace o našich vystoupeních naleznete v sekci Kalendář akcí.
Na setkání s Vámi se těší Rosťa Fišer
Po delší době, kdy jsme se váleli jen ve zkušebně a lehce pilovali repertoár, jsme vyrazili do Plzeňského ACW Saloonu. Tento podnik se svou výbornou kuchyní, pivem jako křen a milou obsluhou se časem stal zákonitě naší domovskou scénou. Také to bylo první z našich čtrnácti jarních vystoupení. Akce začala jako obvykle naložením,vyložením a postavením aparátu na místě určení. Ač s drobnými problémy, jsme měli nazvučeno v rekordním čase a mohli jsme začít vyhlížet první návštěvníky. Po pravdě, lidí přišlo v sobotu o něco méně než jindy. Možná z důvodu konání oblastní Porty v nedalekém Saloonu na Roudné, se kterou jak uznáte se nemá cenu poměřovat. Přesto byl lokál slušně zaplněn a podle názorů návštěvníků, kteří na nás byli i minule, dokonce příjemnější, protože se nemuseli nikde mačkat. Opravdu pikantní příhoda se mi stala až na závěr večera, kdy už jsme byli zbalení, všechno bylo naloženo a my jsme se rozloučili s obsluhou a vydali se k autu. Na chodníku nás minula parta rozjařených mladíků a já za sebou najednou zaslechl „ To není možný! Ty vole, to byl Tučný. Počkej já se s ním musím vyfotit. Ty vole, to mi máma neuvěří.“ Jestli mu to máma uvěřila nevím, každopádně to byl další důkaz, že Michala Tučného znají i mnohem mladší generace, do kterých už by to dnes člověk ani neřekl.
Byl to opět krásný večer s příjemnými lidmi, plný dobré pohody a to hlavně díky krásným písničkám Michala Tučného. „Díky Michale“
Rosťa Fišer
Tak se nám blíží duben a my si užíváme posledních pár volných víkendů. V minulém článku jsem vás informoval, že jsme byli pozváni (jen dva zástupci, demokraticky jsem je tedy vybral já) na krátký rozhovor s Mírou Hejdou do Studia Z na TV ZAK. Rozhovor se natočil a v nedávných dnech byl odvysílán. Vůbec jsem netušil jakou odezvu to u diváků může mít. Říkal jsem si a to nemyslím nijak špatně, že je to přeci jenom TV regionální, tím i počet diváků bude dosti omezen. Opak byl pravdou a já bych se tímto chtěl TV ZAK omluvit za svoji malověrnost. Jestli se počet zhlédnutí našich stránek pohyboval před vysíláním pořadu okolo čísla 15 až 20 za den, po jeho odvysílání to bylo 70 až 80 návštěv. Je mi jasné že to nevydrží dlouho, ale rád bych poděkoval Mírovi Hejdovi a celé TV ZAK, že si na nás udělali čas a pozvali nás do svého pořadu a tím pomohli k našemu zviditelnění nejen v našem regionu.
P.S.: Rád bych připomněl těm, kteří ještě přemýšlí o tom jestli si nás letos pozvat, že naše volné termíny rychle ubývají a tak se může stát, jak se říká kdo dlouho přemýšlel již přemýšlí opodál, nebo kdo zaváhá …
S přáním krásného jarního dne při poslechu countrymusic vám přeje
Rosťa Fišer
Sobotní vystoupení U Matyáše ve Stodě mě opět utvrdilo v tom, že Michalovy písničky jsou mezi lidmi stále živé, stále populární a stále mají lidem co říct. Také dokáží udělat skvělou atmosféru. U Matyáše jsme hráli již podruhé a opět bylo plno. Je úžasné pozorovat jak se lidé dokáží při Michalových písničkách odvázat a jak dokážou ze sebe setřást všechny strasti, které současný uspěchaný styl života přináší.
Sobota začala jako obvykle, v pět odpoledne srazem na základně, naložením aparátu a odjezdem na místo činu. Nevím jak ostatní, ale já jsem odjížděl se smíšenými pocity. Jednak jsem se na vystoupení moc těšil, protože jsem kluky tři týdny neviděl a už jsem si na ně udělal jistou závislost a pak proto, že jsem si před odjezdem „nepřejel“ texty a tudíž jsem si nebyl jist jestli mi ve správnou chvíli naskočí ten správný text. Naštěstí mě to velice rychle přešlo, protože do Stoda je to co by kamenem dohodil a bylo třeba rychle postavit aparát a nazvučit kapelu, než začnou chodit lidi. Novinkou byl jiný mix, který přivezl Jindra. Naštěstí to pro Páju nebyl žádný problém a tak jsme instalaci a nazvučení P.A. zvládli v rekordním čase. Lidí se sešlo opravdu hodně a tak jsme už od začátku měli pro koho hrát. Brzy se začalo i tančit a nálada byla opravdu výborná. Jako obvykle jsme zahráli ty největší hity, ale i méně známé skladby. Pár minut po půlnoci jsme písní „Chvíli spát“ ukončili naši produkci. Další skvělá akce, poděkování patří všem co přišli.
P.s.: Pro všechny naše fanoušky můžu prozradit, že jsme se s pořadatelem již domluvili na letním vystoupení U Matyáše venku. Podrobnosti již brzy na našich stránkách v příslušných sekcích. Další vystoupení nás čeká 12.4. v Plzni ACW saloonu v Kolárově ulici a už teď se na vás moc těšíme. „Jó“ abych nezapomněl! Dostali jsme pozvání od Míry Hejdy z TV ZAK na rozhovor. Takže mi držte palce, přece jenom radši zpívám než mluvím.
Rosťa Fišer
Minulý víkend pro nás znamenal zahájení koncertní sezóny 2014. A musím přiznat, že jsem takový příjemný start ani nečekal. Obě vystoupení jak na Kladně v Country clubu Dřevák, tak na naší domácí scéně ACW Saloonu v Plzni byla už minimálně týden předem vyprodána alespoň co se týče míst.
Zvláště v Kladně nás potěšila hojná účast.Přišli jak staří kamarádi tak i zcela nový příznivci této muziky, kteří neodolali zvědavosti a přišli si poslechnout náš revival. Zvláště jsme byli rádi když se dostavil Franta Jelínek s paní. Díky němu vám můžeme opět nabídnout pár hezkých fotek a krátký sestřih večera.(v nejbližší době dodáme do příslušných sekcí). Opravdu pikantní bylo když se mezi hosty rozproudila debata, jestli jsem Michalův nejmladší bratr nebo jeho utajený nemanželský syn. V té chvíli by si asi nejvíce pošmákl bulvár (naštěstí pro mě tam zrovna žádný nebyl).Také nás navštívil Petr Šaman z realizačního týmu pořádající jarní festival LiteňFest kterého se také účastníme a přinesl nám volné vstupenky pro naše fanoušky. Tím se obracím na všechny kdo by měli popřípadě zájem se 24.5.2014 do Litně podívat ať nás kontaktují na našich stránkách nebo na naši emailové adrese abychom se domluvili jak vám lístky předat. Celý večer se v Kladně nesl na vlně dobré pohody, tance a zpěvu. Opět musíme poděkovat panu zvukaři za výborné ozvučení a všem co přišli za krásnou atmosféru. Akci jsme zakončili po půlnoci a kolem třetí dorazili v pořádku domů.
V sobotu jsme to měli k nám do ACW v podstatě coby kamenem dohodil. Bohužel (pro mě) jsme si to zvučili sami, takže jsme museli přibrat aparaturu a to už k tak velké mojí bagáži (foukačka a mikrofon) nebylo nic jednoduchého. Nicméně i tento drobný problém jsme vyřešili bravurně a kolem šesté napochodovali do saloonu. Stavění proběhlo, až na jeden Jindrův kabel a můj pád z pódia celkem v klidu. Naštěstí je jen pár desítek centimetrů vysoké. Publikum se začalo houfně trousit už po sedmé hodině a „portýr“ u vstupu měl co dělat aby vpustil jen hosty s rezervací. Opravdu velice nás potěšil zájem o naše vystoupení. Některé naše kamarády kteří si včas nezamluvili místa, jsme museli dovnitř skoro propašovat. V minulých týdnech prošel saloon drobnou rekonstrukcí, takže na nás čekala krásná nová otevřená kuchyně, ze které to pekelně vonělo čemuž jsme mnozí nedokázali odolat. Naše produkce začala přesně v osm a díky dvouměsíčnímu zkoušení jsme mohli přidat i několik nových věcí.Už od začátku se parket zaplnil tancem, který nepolevil ani o půlnoci a nebýt toho,že nám došli písničky tak by se snad tančilo do rána. Moc hezký večer a to opět díky vám všem.
Další vystoupení nás čeká 15.3.2014 v Restauraci u Matyáše ve Stodě okr.Plzeň-jih. Jen připomínám, že prostory restaurace jsou limitované a proto je třeba si místa zamluvit včas.
Za celou kapelu MICHAL TUČNÝ Revival Plzeň se na Vás těší Rosťa Fišer
Leden zastihl naši kapelu v přípravě na novou sezónu tak, abychom byli stoprocentně připraveni na jakýkoli formát vystoupení a tím maximálně vyhověli přání pořadatele. Dolaďuje se jak repertoár tak detaily jednotlivých písní. Opravdu kluci nenechali nic náhodě a každé aranžmá dolaďují k dokonalosti.
Co se týče našich vystoupení na tento rok, tak se nám kalendář začíná docela slušně plnit. V sekci „Kalendář akcí“ najdete již potvrzená vystoupení, ale několik dalších je již rozjednaných. A proto pokud by někdo uvažoval, že by si nás chtěl pozvat, neměl by dlouho otálet. Může se totiž stát že pak právě na ten jeho termín nebudeme moci přijet. U festivalových akcí lze vystoupit i vícekrát za den, pokud ovšem bude dostatečný čas na přejetí. Věřím ale, že se vždy dokážeme domluvit.
Ps.: Dovolte ještě jedno mé osobní vyznání. 11.ledna jsme si připomněli 67 výročí narození Michala Tučného. Michal mě díky mým rodičům provázel celé mé dětství a nikdy nedokážu přesně vyjádřit jak moc pro mě jeho písně znamenají. Bohužel nás začátkem března před 19 lety opustil a zanechal za sebou takovou propast, kterou aspoň dle mého názoru již nikdo nepřekoná.
„Spočívej v pokoji“
Rosťa Fišer